Máme doma kardiaka - jak to poznáme?

Hlavní příznaky srdečních onemocnění, které by v nás měly vyvolat zamyšlení nad stavem našeho psa a nasměrovat naše kroky k veterináři (MVDr. Peter Scheer Ph.D.)

Máme doma kardiaka - jak to poznáme?

Onemocnění srdce jsou relativně častá jak u psů, tak u koček. Obecně se v celkové populaci pohybuje jejich výskyt kolem 10%. Pro onemocnění srdce z pohledu časové osy, tj. věku zvířete, to je typická dvouvrcholová křivka výskytu. První vlna postihuje vrozené vývojové vady srdce a velkých cév, které se obvykle, pokud jsou hemodynamický významné, manifestují již v ranném štěněcím či kotěcím věku. Druhou vlnu tvoří v stáří degenerativní (dystrofické) onemocnění zejména na chlopňovém aparátu a zhoršování diastolické funkce vlivem zmnožování vaziva v srdečním svalu. Specifický výskyt mají dědičná onemocnění u jednotlivých plemen (např. dilatační kardiomyopatie u dobrmanů nebo irských vlkodavů či mitrální endokardióza u kavalír king Charles španělů). Klinické projevy onemocnění srdce zůstávají oku majitele často neviditelné a díky svému plíživému zhoršování navštěvují ordinace veterinářů často již dekompenzování pacienti. Onemocnění srdce existuje celá řada. Z hlediska didaktického je můžeme rozdělit na dva základní typy: onemocnění organická a onemocnění funkční.
Organická onemocnění jsou spojena s postižením jednotlivých struktur srdce a velkých cév. Postižení může mít charakter anomálního vývoje (defekt komorové nebo síňové přepážky, subvalvulární aortální stenóza Fallotova tetralogie, aorto–pulmonální okénko/píštěl apod.), vidíme je zejména u mladých věkových kategorii. Další formou postižení je vazivová přestavba buď chlopní (myxomatózní endokardióza mitrální nebo trikuspidální chlopně, fibrózní degenerace mitrální, trikuspidální, aortální nebo pulmonální chlopně) nebo vlastního srdečního svalu (dilatační kardiomyopatie, arytmogenní dysplazie pravé komory…). Postižení může být spojeno také s infekčními záněty chlopní nebo srdečního svalu, primárními nebo metastatickými nádory v srdci, osrdečníku nebo velkých cévách.
Funkční onemocnění jsou ve své čisté formě spojena s poruchou tvorby nebo vedení vzruchu, který způsobuje koordinovaný stah srdečního svalu a tedy i bezchybný oběh krve v celém organizmu. U čistých funkčních onemocnění nejsme schopni zobrazovacími metodami (RTG, echokardiografie) odhalit organické postižení a pacient vykazuje abnormality jenom v elektrokardiografickém obraze. Aby to nebylo tak jednoduché, je obvyklé, že původně organické onemocnění často způsobí funkční poruchu (arytmii) a velice často funkční poruchy vedou k pozdějšímu organickému postižení. Většina onemocnění srdce, pokud nejsme schopni je plně odstranit (což je většina onemocnění), vede v kratší nebo delší době k rozvoji chronického srdečního selhání. Pro zvolení vhodné léčby je pro veterinárního klinika důležité, aby odhalil prvotní příčinu selhání a na jejím podkladě upravil základní léčbu srdečního selhání.

---

Konečně bych se měl po únavném úvodu věnovat vlastnímu tématu článku – jak poznáme kardiaka? Odpověď je samozřejmě složitá, protože většina příznaků není specifická a vyžaduje všímavost majitele.

Snížená tolerance zátěže

Nejčastějším, ale součastně nejnespecifičtějším příznakem bývá snížená tolerance zátěže. Tento příznak bohužel, zejména pokud majitel nemá možnost srovnání s ostatními příslušníky stejného plemena a věku, je nejvíce ovlivněn subjektivním pohledem majitele a zároveň patří k méně frekventovaným příčinám vyhledání odborné pomoci. Pokles výkonnosti je známkou nedostatečné schopnosti srdce jako pumpy přečerpat přiměřený objem krve k pracujícím svalům. Pokud však pacient má vadu, která je vrozená, naučí se kontrolovat svoji pohybovou aktivitu přiměřeně výkonu svého poškozeného srdce, a tak majitel během vyšetření při dotazu na změnu výkonnosti popravdě konstatuje, že žádnou změnu nepostřehl. Při hlubší analýze ale dále potvrdí, že vycházky od štěněte absolvuje v lehkém vycházkovém tempu a s ostatními pejsky si odmítá hrát. Stejně málo často je majiteli považován za známku nemoci pokles výkonnosti u starších psů, kde se jaksi automaticky předpokládá neochota k pohybu (a ne neoprávněně) za projev stáří nebo projev ortopedických problémů.

Dušnost

Dušnost je definována jako subjektivní pocit ztíženého dýchání. Jelikož subjektivní názor našich pacientů nelze zjistit, jsme odkázáni na objektivní kritéria, jakými jsou změny frekvence, hloubky dýchaní, vazba na zátěž, denní dobu, polohu těla. Z pohledu diagnostického je velice důležité určit příčinu dušnosti, která může být buď kardiální, plicní nebo z jiných příčin (onemocnění centrálního nervového systému, poruchy acidobazické situace apod.). Dušnost patří k příznakům, které majitelé toleruji podstatně méně než pokles výkonnosti, a proto jsou veterinární praktici nuceni řešit diagnostiku dušnosti podstatně častěji než pokles výkonu. V odstavci dušnost musím čtenáře upozornit na dva další fenomény, které s dušností souvisejí. Prvním je takzvaná termická polypnoe, což je rychlé dýchaní ústy, při kterém zvířata s nízkou hustotou potních žláz ochlazují organizmus při jeho vystavení vysokým teplotám a tudíž se nejedná o projev nemoci. Mechanizmus je podobný jako u klasického pocení, jenom voda je odpařovaná z povrchu dýchacích cest. Při tomto typu dýchaní nedochází k vdechování vzduchu do plic, ale jenom „odvětrávání“ mrtvého prostoru tj. té části dýchacích cest, která není schopna výměny plynů. Při sledování takto dýchajícího psa si můžeme všimnout mělké a frekventní pohyby hrudního koše a břicha s občasným hlubokým nádechem. Velice často kondenzující odpařená voda kape z nozder nebo tlamy. Sekret je samozřejmě čirý a vodnatý. Dále musí být tento typ spojen s adekvátní okolní teplotou (tady může být výrazný plemenný rozdíl – naháč vs. husky). Druhým fenoménem je ortopnoe. Tento symptom se projevuje zhoršením dušnosti při poloze v leže. Pacient není schopen usnout v klasické poloze na boku (u některých jedinců na zádech) a usíná jenom v poloze na hrudní kosti, nebo jenom s vyvýšenou hlavou a horní polovinou těla (jakýsi polosed). Příčinou toho projevu je redistribuce v těle zadržované vody do plicního řečiště v důsledku změny působení gravitačních sil při změně polohy těla. Kašel je obecně známý obranný reflex dýchacího aparátu, který zažili všichni čtenáři osobně. Každý reflex má centrum v centrálním nervovém systému, dále receptory v tkáních, které centrum informují o aktuálním stavu, a konečně efektory, které reagují na podněty centra a vykonávají centrem ovládanou akci (v tomto případě kašel). Z výše uvedeného je jasné, že přesné určení příčiny kašle, zejména toho chronického, je nutné svěřit odborníkům. Kašel kardiaků může být způsoben útlakem průdušnice, který způsobuje zvětšování jednotlivých srdečních oddílů, nebo je důsledkem otoku plic, sliznice průdušnice a velkých průdušek, jako následku nedostatečnosti „levého srdce”. Pro lékaře jsou důležité informace o frekvenci kašle, jeho kvalitě (suchý, vlhký), vazbě na zátěž, denní dobu, polykání atd.

Změna hmotnosti pacienta, zvětšení objemu dutiny břišní

Při rozvoji srdečního selhání se v organizmu aktivuji hormonální systémy, kterých úkolem je udržet krevní oběh na únosné úrovni i za cenu poškození ostatních funkcí organizmu. Proto u kardiaků dochází k zadržování vody, buď v malém oběhu tj. v plicích, nebo ve velkém oběhu tj. hrudní a břišní dutině osrdečníku. Na rozdíl od člověka nedochází u psů a koček k hromadění tekutiny v podkoží, proto otok končetin a podkoží téměř nikdy nesouvisí s poškozením srdce. Zadržovaní vody je způsobeno dvěma navzájem se kombinujícími se mechanizmy. Pokud srdce jako pumpa není schopno čerpat dostatečný objem krve, klesá tlak v cévním řečišti a následkem je aktivace hormonálního systému (renin–angiotenzin–aldosteronový systém), který způsobuje zvýšení napětí cév (vasokonstrikci) a zadržování sodíku a vody v organizmu. Druhým mechanizmem je jednoduchý fyzikální princip, kdy krevní oběh lze považovat za víceméně uzavřený hydrodynamický systém se dvěma sériově zapojenými čerpadly (něco jako ústřední topení s jedním nízkotlakým čerpadlem před kotlem a druhým vysokotlakým za kotlem). Prvním je pravé srdce (pravá síň a komora) a druhým je levé srdce (levá síň a komora). Jelikož jsou obě čerpadla zapojena za sebou, logicky musí obě čerpadla za předpokladu uzavřeného systému přečerpat stejný objem krve za stejnou časovou jednotku. Proto, když jeden z oddílů není schopen přečerpat požadovaný objem, dochází k hromadění krve před tímto čerpadlem tj. buď v plicním oběhu, pokud selhává levé srdce, nebo v tělních dutinách, pokud je poškozeno pravé srdce. Právě toto hromadění v tělních dutinách je příčinou nárůstu tělesné hmotnosti. Dalším důvodem změny tělesné hmotnosti je zpomalení metabolizmu a pokles chuti k jídlu u pacientů s vyššími stupni selhání srdce. Tento efekt je způsoben nedostatečným zásobením tkání kyslíkem a tím jejich zhoršenou funkci. Proto trávení ve střevě a následné zpracování v játrech nejsou na obvyklé úrovni. Výsledkem je úbytek svalové hmoty patrný zejména nad páteří a na stehnech. Kombinace zadržování tekutiny a úbytku svalové hmoty může po nějakou dobu udržovat celkovou tělesnou hmotnost bez výrazných odchylek a tak dochází jenom k změně tělesných proporcí (veliké břicho při současné ztrátě svalové hmoty).

Synkopy (mdloby)

Krátkodobá ztráta vědomí (synkopa) může být a často skutečně je způsobena onemocněním srdečně–cévní soustavy. Většinou je spojena se ztrátou normální polohy těla a může být spojena s celotělovými křečemi (Adamsův – Stokesův – Morganiho záchvat/syndrom). Diferenciální diagnostika synkop je složitá a málokdy je po prvním vyšetření odhalena příčina a stanovena definitivní diagnóza. Pro správnou diagnostiku jsou důležité údaje, které může poskytnout samotný majitel – četnost synkop, vazba na nějakou činnost (sport, vítaní, příjem potravy, defekace…), délka trvání příhody, popsání návratu k normálu. Pokud je majitel zkušenější, tak bývá přínosné pokusit se nahmatat tep buď na stehenní tepně, nebo na krkavici a nález sdělit ošetřujícímu lékaři. V průběhu vlastní epizody bychom měli zachovat chladnou hlavu a zabránit druhotným zraněním způsobeným pádem z výšky nebo v případě objevení se křečové složky úrazům hlavy při případném opakovaném úderu hlavy o nábytek či obrubník. Pokud pacient křečuje, nelze aplikovat základní poučku, na kterou si majitelé jistě vzpomenou z první pomoci a to zabezpečit průchodnost dýchacích cest. Mohlo by se stát, že ze strany psa dojde při manipulaci s jazykem k jeho ukousnutí nebo amputaci článku prstu ošetřující osoby. I přes veškerou snahu ošetřujících lékařů zůstane část pacientů se synkopou bez definitivní diagnózy. Větší šance na přesnou diagnostiku je u pacientů s častým výskytem. U málo častých synkop s frekvencí méně než 1 za rok může zůstat diagnóza otevřená po celý život pacienta.

---

Závěrem je třeba zopakovat, že onemocnění srdce a cév mají plíživý a nebolestivý vývoj, což bohužel vede k pozdní návštěvě veterinárního pracoviště a tím i menší šanci na úspěšnou léčbu. Snahou autora článku bylo vyjmenovat v tomto článku stěžejní příznaky, které by v nás měly vyvolat zamyšlení nad stavem našeho spolubydlícího a nasměrovat naše kroky do zařízení, kde se podezření buď potvrdí nebo vyvrátí.

autor článku:
MVDr. Peter Scheer Ph.D.

doporučuji přečíst si i související článek téhož autora: Máme doma kardiaka - jak to prokáží u veterináře?

---

Mohlo by Vás také zajímat:

Dědičná onemocnění srdce u bulteriéra - Mezi závažná dědičná onemocnění srdce u bulteriérů patří nejčastěji stenóza aorty a dysplazie mitrální či aortální chlopně.

Doppler, ultrazvukové vyšetření srdce - Vyšetření srdce lze provést poslechem za použití fonendoskopu, rentgenem, pomocí EKG či ultrazvukem. K zjištěení srdečních vad v chovu bullteriérů se v současnosti používá výhradně echokardiografické vyšetření - doppler.

Máme doma kardiaka - jak to prokáží u veterináře? - Hlavní metody kardiologických vyšetření používaných ve veterinární medicíně (MVDr. Peter Scheer Ph.D.)

---

SHERAK

Rooseveltova 1512 Říčany 251 01