Zbarvení bullteriéra

Každý majitel a hlavně chovatel by měl znát alespoň rámcově příslušný plemenný standard. Zbarvení jako základní identifikační údaj psa v něm určitě zaujímá důležité postavení. Většina ostatních exteriérových parametrů může být hodnocena i výrazně odlišně.

(článek Jiřího Mrkvičky)

Závisí to především na odbornosti a vkusu pozorovatele, ale také na momentální kondici psa, popř. probíhá-li hodnocení na výstavě, také na momentální konkurenci. Zbarvení je součástí genetické výbavy každého jedince a jako takové je ve své základní formě neměnné. Mohou se vyskytovat určité odlišnosti v odstínech ovlivněné jednak vztahy mezi geny, dále vlivem stáří psa a také vlivem prostředí (střídání ročních období, složení potravy). Základní typ zbarvení však zůstává psovi na celý život. Z něj je proto nutné vycházet při tak důležitém chovatelském úkonu,jakým je zápis štěněte do plemenné knihy, resp. hlášení vrhu, ale např. také při odhadu (předpokladu) zbarvení štěňat určitého rodičovského páru.

Plemenný standard uvádí jako povelené pro bully následující typy zbarvení:

• bílý, popř. bílý se znaky
• žíhaný
• černý s žíháním
• srnčí (plavý, červený, zlatý)
• tříbarevný (tricolor)

Jelikož vím, že genetika není zrovna nejpopulárnější vědou, nehodlám čtenáře unavovat genetickým označením a zdůvodněním následujících pasáží. Zájemci o hlubší poznání teoretických podkladů se mohou s důvěrou obrátit na knihu Ing. J. Dostála Genetika v chovatelské praxi. Téměř všichni bulteriéři jsou v podstatě strakatí, tzn. že jejich zbarvení je určitou kombinací standardem stanovené barvy (resp. barev) a bílé. Spíše vyjímečně se vyskytují celobarevní jedinci, absolutně bez bílých znaků.

---

Podle podílu bílé na celkovém zbarvení lze bully rozdělit na tři základní skupiny:

• A) s absolutní převahou bílé - kdy se výskyt barvy omezuje jen na hlavu, popř. horní část krku. Někdy je barva překryta bílou po celé ploše - vznikají čistě bílí jedinci. Pokud se barevné skvrny vyskytují i jinde po těle (nejčastěji v oblasti beder nebo u kořene ocasu), je to malér. Jedná-li se o malé štěně, nemůžeme předpokládat, že skvrny s věkem jaksi vymizí. Naopak, barevné skvrny u jinak bílých štěňat se v dospělosti zvýrazňují a dá se říci, že rostou úměrně s růstem těla psa. Některé skvrny se objevují až u odrostlejších jedinců, většinou jsou to pouze řídké shluky barevných chlupů, nepříliš ostře ohraničené. Nebývají zpravidla důvodem k zásadní penalizaci ve výstavním hodnocení. Každý bílý bull má, populárně řečeno, pod bílou barvou vlohu pro některý standardem uváděný typ zbarvení. Je to možné odhadnout podle barvy případných znaků anebo později podle zbarvení jeho potomků, resp. zpětně dle zbarvení rodičů. Při páření obou bílých (resp. bílých se znaky) rodičů mohou vzniknout pouze bílá (resp. bílá se znaky) štěňata. Vznik barevných štěňat je v tomto případě vyloučen!
• B) s výrazným podílem bílé - na mordě, mezi očima, na spodní čelisti, na krku (tzv. límec), hrudi, tlapkách, břiše a na špičce ocasu. Rozsah těchti bílých ploch je zhruba kolem 20% celkového povrchu těla, líbivější je alespoň částečná pravidelnost, hlavně na přední polovině těla. Pokud se bílá vyskytuje ještě jako menší skvrna zpravidla v oblasti beder, není to vada. Na rozdíl od barevných skvrn v bílém poli, lze u těchto předpokládat, že s věkem neporostou, ale budou se spíše zmenšovat, některé i úplně zmizí.
• C) s absolutní převahou barvy - a jen velmi malými bílými znaky, zpravidla na hrudi, nose a tlapkách. Ve vrzích, kde oba rodiče byli barevní, se mohou běžně vyskytovat bílá štěňata.

---

Barevní bullové se vyskytují ve čtyřech základních barevných typech:

• 1) typ žíhaný Je to zbarvení zvýhodněné plemenným standardem - ovšem pouze v případě shody v ostatních posuzovaných znacích. Je to tedy zjevně pouze teoretická výhoda, jelikož dva jedince, kteří mají kromě zbarvení stejnou kvalitu ve všech znacích a partiích, bychom těžko hledali, natož aby se sešli na jedné výstavě. Žíhané zbarvení může mít více typů a odstínů od jasného "tygrování" příčných tmavých pruhů na svétlém podkladě přes nepříliš jasné "šmouhování", až po téměř černé jedince se světlým žíháním různé sytosti. Správné určení zabarvení u žíhaných štěňat zpravidla nedělá chovatelům problémy, protože žíhání bývá už po oschnutí po porodu dobře patrné. Výjimkou mohou být právě černí jedinci se světlejším žíháním. Ti se rodí většínou černí nebo tmavě hnědočerní a žíhání se u nich objevuje někdy až ve věku dvou až tří týdnů. Může to tedy svádět k jejich zapsání jako trikolorních nebo černých s žíháním, vzhledem k tomu, že čistě černá se v praxi u bullů nevyskytuje. Pomůckou pro chovatele může být eventuelně přítomnost žlutého nebo žíhaného (melír) pálení na místech charakteristických pro zbarvení trikolorní nebo černé s žíháním. Žíhaná štěňata mají na barevných plochách zbarvení jednotné po celém těle, popř. hlava a uši bývají trochu tmavší. Pokud by chovatel měl i tak pochybnosti, je lépe nespěchat s hlášením vrhu a využít celou desetidenní lhůtu, popř. se telefonicky domluvit s plemennou knihou na prozatímním vynechání zbarvení u sporného štěněte. Pomůckou může být také zbarvení rodičů, ovšem podle skutečnosti a ne pouze dle údaje v PP, který nemusí být správný - buď špatně nahlášený nebo špatně přeložený u zahraničního psa.
• 2) typ žlutý, resp. srnčí, zlatý, červený, žemlový, pískový Vyskytuje se v těchto uvedených odstínech, které se geneticky projevují shodně. Nelze jej označovat jako "hnědý" ev. "světle hnědý". Hnědá barva je typická např. pro plemeno irský vodní španěl nebo pudl. Při narození mívají štěňata žlutého typu zbarvení divokého králíka (aguti) s možným narezlým odstínem. Někdy jsou šedá až stříbřitá (činčila) s tmavým pruhem přes celý hřbet až na ocas a černými oušky. To může některé méně zkušené chovatele vést k určení zbarvení jako "tricolor". To je však nesprávné, neboť reozmístění jednotlivých tří barev u zbarvení tricolor má své pevné, od tohoto příkladu naprosto odlišné pozice, o čemž bude pojednáno v dalším textu. Tato zdánlivě tříbarevná štěňata mívají později sytě rezavé, nebo tmavší plavé zbarvení s čerenými konečky chlupů na hřebetě a ocase, téměř černýma ušima a výraznou tmavou maskou.
• 3) typ černý s žíhaním Základní barva je černá a pokrývá hřbet, plece, boky, stehna, vrchní stranu ocasu, uši a větší část hlavy. Světlé pálení má u tohoto typu podobu melírovaných skvrn, rozmístěných pravidelně po obou stranách těla na lících, hrudních i pánevních končetinách a hlavně kolem řitního otvoru a na vnitřní straně ocasu. Novorozená štěňata tohoto typu bývají někdy zdánlivě jen černá s bílými znaky, a žíhané pálení se prokresluje později. Na zadečku, vnitřní straně kořene ocasu a lících už tento melír vyvinut nebývá, i když někdy zpočátku spíš jakoby šedivý, nekontrastní. Tento typ má vlohu pro žíhané zbarvení.
• 4) typ tricolor Je velmi podobný předcházejícímu typu. Oba jsou často z neznalosti sjednocováni. Geneticky jsou odlišné tím, že typ tricolor nemá vlohu pro žíhané zbarvení. Znaky jeho pálení jsou vždy výraznější, rozsáhlejší a hlavně čistě jednobarevné (žluté, červené, plavé) - bez melíru. Pálení je také u každého jedince velmi dobře vyjádřeno jako dvě pravidelné skvrny nad očima a jako vnitřní olemování usí. Tyto znaky u typu černý s žíháním zpravidla úplně chybí nevo jsou jen velmi slabě zřetelné. U novorozených štěňat typu tricolor bývá žluté pálení dobře vyvinuto a na zadečku a pod ocasem je již zcela jasné. V zásadě tedy lze shrnout, že oba typy se základní barvou černou, tzn. typ černý s žíhaním a typ tricolor se už rodí s černou barvou na všech charakteristických plochách. Postupně s věkem se může opět na specifických místech prokreslit žluté nebo žíhané pálení, pokud ovšem některá z těchto míst nejsou překryta bílou barvou (zcela nebo částečně). Opačný vývoj, tzn. že by ze žluté či žíhané barvy vznikla černá, u plemene bullteriér nenastává.

---

V následující tabulce jsou uvedeny všechny barevné kombinace rodičovských párů a teoretická možnost vzniku jednotlivýxh typů zbarvení u jejich potomků. U každého páru si lze na místě jednoho (tzn. ne obou současně) z rodičů představit bílého jedince ovšem s vlohou pro to samé zbarvení. Pro tyto účely tedy např. žíhaný je roven bílému s vlohou pro žíhané zbarvení.

barevné kombinace rodičů a možnost výskytu jednotlivých typů u jejich potomků

rodiče	žíhaný	žlutý	černý s žíháním	tricolor	bílý (bílý se znaky)
žíhaný x žíhaný	✔	✔	✔	✔	✔
žíhaný x žlutý	✔	✔	✔	✔	✔
žíhaný x černý s žíháním	✔	✔	✔	✔	✔
žíhaný x tricolor	✔	✔	✔	✔	✔
žlutý x černý s žíháním	✔	✔	✔	✔	✔
žlutý x žlutý	-	✔	-	✔	✔
žlutý x tricolor	-	✔	-	✔	✔
černý s žíháním x černý s žíháním	-	-	✔	✔	✔
černý s žíháním x tricolor	-	-	✔	✔	✔
tricolor x tricolor	-	-	-	✔	✔
bílý (se znaky) x bílý (se znaky)	-	-	-	-	✔

Jak vidíme z tabulky, žíhané zbarvení u štěňat lze obdržet pářením žíhaného jedince s jakýmkoliv barevným typem. Zajímavým případem je kombinace černý s žíháním a žlutý, kdy ani jeden z rodičů není žíhaný, a přesto zde mohou vzniknout žíhaná štěňata. Pro projevení se žíhané v exteriéru je totiž (laicky řečeno) nutné splnění dvou různých určitých podmínek. Pakliže oba rodiče splňují každý jednu (a jinou), u nich se žíhaná neprojeví, ale u potomků už se projevit může.
Pravděpodobnost vzniku jednotlivých barevných typů a jejich četnost je závislá ještě na dalších faktorech jako je genetický podtyp (žíhaný 4 podtypy, žlutý 2, černý s žíháním 2, tricolor 1), možnost absolutního překrytí bílou, a samozřejmě také na náhodě. Ta se logicky uplatňuje tím více, čím větší je teoretický počet výsledných možností.

Příklad 1

Páříme-li dva žíhané jedince, jejichž přesnější genetickou výbavu (podtyp) neznáme, můžeme celkem opodstatněně ve vrhu očekávat žíhaná štěňata. Pokud však náhoda nebude stát na naší straně, může nastat některý z následujících případů:
a) u těch štěňat, která měla být žíhaná, byly zároveň splněny genetické podmínky pro vznik bílého zbarvení. Štěňata budou tedy bílá, i když u svých potomků budou prosazovat žíhanou
b) štěňata, která měla být žíhaná, během embryonálního vývoje odumřela a byla vstřebána nebo vypuzena ve formš tzv. černého plodu
c) při oplození se prostě nepotkaly dvě pohlavní buňky s takovými podmínkami (vlohami), jejichž vzájemná kombinace podmiňuje vznik žíhaného zbarvení

Příklad 2

Jsou-li oba rodiče trikolorní, můžeme z tohoto spojení obdržet pouze trikolorní štěňata, nebo bílá a bílá se znaky. Ta ovšem zcela jednoznačně ponesou vlohu pro zbarvení tricolor.
Znamená to tedy, že pokud existuje teoretická možnost výskytu více typů zbarvení u štěňat určitého rodičovského páru, praxe ji může, ale také nemusí potvrdit, a to vzhledem k relativně malému počtu štěňat ve vrhu a také vzhledem k již uvedeným možným okolnostem.
Je-li však jeden nebo více typů zbarvení pro potomky tohoto páru již teoreticky vyloučeno, pak i praxe turo teorii musí nutně potvrdit, tzn. že vyloučené typy zbarvení se ve vrhu nemohou objevit.

autor článku:
Jiří Mrkvička

---

Mohlo by Vás také zajímat:

Barva bullteriérů - Začnu krátkým veselým příběhem. Genetika je od gymnázia mým koníčkem a velmi podrobně jsem ji studovala u králíků, potkanů a bulteriérů. Dokonce jsem šlechtila barevné rázy.

---

SHERAK

Rooseveltova 1512 Říčany 251 01